Historie léčivých rostlin

Léčivé rostliny, popřípadě z nich připravené výtažky, výluhy, extrakty a maceráty, jsou používány již několik tisíc let jak v oficiálním v lékařství (v 2. stol.  Claudius Galen, Pergamon, Malá Asie), tak v lidovém léčitelství (Asie 5. tisíciletí před naším letopočtem, Čína, 15. až 19.  stol.  Evropa). Zkušenosti našich předků s působením jednotlivých druhů rostlin, popř. synergické účinky jejich směsí na fyziologii člověka, byly získávány a předávány desítkami generací léčitelů, mnichů a lékařů. Mírný fyziologický účinek léčivých a podpůrných látek získaných z léčivých rostlin má někdy dokonce lepší účinek než léky podávané v izolované formě, nárazově a ve vysokých dávkách, a to zejména při doléčování vleklých onemocnění, popř. při léčení chronických chorob.  Léčivé rostliny jako léčiva působí sice pomaleji, ale jsou účinná a pomáhající, dobře snášená a v podstatě bez nepříznivých vedlejších účinků.  Léčivé rostliny jako surovina jsou získávány jednak sběrem na přírodních stanovištích, jednak jsou pěstovány jako zemědělská kultura.  Léčivé rostliny a z nich připravené různé léčivé přípravky byly, jsou a budou i nadále platným pomocníkem lékařů.

Pokračující výzkum fyziologických účinků látek získaných z léčivých rostlin ruku v ruce s rozvojem biologických věd a analytických metod tvoří nejen podmínku, ale současně i záruku rozvoje fytoterapie v humánní medicíně.